Lošinj, Bóra, Medikán a tak dále

1. října 2018 v 23:33 | BoB |  Zápisy
28.9.2018
Tak je to již pět dní, co jsem na moři. Ani nedokážu říci, jak rychle to ubíhá. To je prostě to kouzlo moře...
Ještě před vyplutím jsem strávil s tátou a známými týden na Lošinju. Jednalo se sice o dovolenou, ale aktivní. Program byl následující: ráno budíček kolem 8, snídaně na balkonu s výhledem na přístav, následně od 10 do 12 tenis.
Zde si dovolím odbočku. Tenis jsem pořádně nehrál asi 14 let. Nikdy mi k srdci pořádně nepřirostl a ani jsem v něm nevynikal. Logicky jsem měl tudíž obavy, jak mi to půjde. A jak se mi následně svěřil, tak i táta... Samozřejmě byla ta pauza znát, ale oba jsme byli příjemně překvapeni a den ode dne jsem se zlepšoval. Byl to ovšem taky záhul. Každý den bylo kolem 30°. Naštěstí nějaký moudrý doktor (plánuju si to vygooglit) nechal na Lošinju v 19. století vysadit tisíce borovicí. Klima, stín a nádhera...
Po sportovním vyžití jsme si ukuchtili oběd (snědený samozřejmě opět na balkoně) a došli na pláž. Cestou jsme procvičovali (tátovu) angličtinu. Následovalo plavání, válení se na pláži, občerstvení u plážového baru s přáteli a další procházky. Vůbec jsme toho hodně nachodili (za týden nějakých 82 km a to v tom není započítán tenis). A večer relax. Moc jsem si ten týden užil.
Pak nastal den nalodění. Lošinj->Rijeka->Zadar->Sukošan. Den plný obav... Mám vše? To jsem řešil již předchozí den (dnes vím, že jsem jednou měl o jedné bundě přehnané představy. Má tu nedebilnější kapuci na světě!!!) Ráno se zhoršilo počasí a tentokrát musel táta jet cestou, kterou neznal. Trajekt byl plný... Stihnu autobus? Vypravili naštěstí druhý, a tak rezerva stále ještě byla. Počasí se ovšem zhoršovalo. V Rijece relativně pršelo a teplo taky nebylo. Žádný jízdní řád nebyl k dispozici, a tak se přidaly klasické obavy. Ve výsledku docela právem. Z autobusu Flixbus se vyklubal minibus jiné firmy, který měl jen malé logo Flixbusu na dveřích. Díky vám, obavy! I když bych uvítal alespoň polospánek, přes veškeré snahy se nedostavil. V Zadaru měl zase navazující spoj zpoždění, a tak nervozita stoupala. Ve výsledku mě v Sukošanu vyhodili na nejvzdálenější zastávce od mariny. Bůh ví, kolik kilo jsem s sebou vláčel (zásoby jídla pro posádku na loď, každý něco přivezl). Ale ty 2 kilometry mi daly dost zabrat. A cestou se opět ozval ten nepříjemný hlásek... "Jaká bude posádka???"
Dnes již vím, že skvělá. Potvrdil se můj původní odhad. Vždyť je mezi námi mimo jiné člen posádky La Grace z Tall Ship Races 2013, kdy vyhrála! Již od prvního momentu jsem tedy našel na lodi spřízněnou duši.
Nakonec je nás na lodi 5. Samí chlapi, šestý kvůli nemoci nedorazil. Střídáme si služby po dvojicích a na první noční plavbu na mě vyšla směna od půlnoci do 4 do rána. Ten měsíc a to moře!!! Téměř celou dobu jsem přemýšlel, jak to slovy popsat... NELZE!!!
Nedlouho po konci mé služby jsme zakotvili u Komiži na ostrově Vis. Zde měla být celnice. Ráno se dovídáme, že již není. Máme riskovat delší přesun s tím, že snad celnice bude ještě otevřená, anebo plout do Visu 2 hodiny a ztratit nějaký čas. Rozhodujeme se pro jistotu. Po připlutí se nám stala menší nehoda. Mooring se nám dostal do příďáku, ale naštěstí nedošlo k trvalým následkům (naschvál ponechávám námořnickou hantýrku ;-) ). Část posádky šla na celnici, druhá do kavárny. Kéž by někdo šel rovnou nakupovat! Už jsme byli na lodi tři včetně kapitána. Po chvilce bylo jasné, že se hraje o každou minutu! Přichází bóra! Tak rychlou změnu počasí jsem ještě nezažil! V jednu chvíli popíjíte presso na slunné zahrádce a v další vyplouváte za silného větru a sílících vln na moře. Cestou z přístavu ještě potkáte plachetnici s plachtami na cáry...
Vítr dosahoval rychlosti kolem 40 uzlů a vlny byly až pětimetrové. Houpali jsme se a cákalo na nás. Musím se přiznat, že jsem měl i slabší chvilky a zapochyboval jsem o sobě. Vše vynahradila směna od 4 do 8. Na západě měsíc v nádherném úplňku a na druhé straně východ slunce. Opět slovy nepopsatelné...
Moji kuráž zlepšila i zpráva, že se jednalo o rekordní bóru. Stinnou stránkou bylo to, že prý ztroskotaly desítky lodí a životem zaplatila jedna surfařka...
Objevujeme nějaké závady na lodi a padlo rozhodnutí zakotvit v Brindisi. Dostali jsme se tedy už do Itálie, ale další den zjišťujeme, že: Brindisi, v bryndě jsi. Vítr se opět zvedl na 35 uzlů a vyplout se nedá. Šli jsme se projít po kryté straně vlnolamu (ohromná sranda, i když nějaké nebezpečí dle Italů prý hrozilo...), nakupujeme a večer koukáme na film. Cestou z města vidíme jachtu Pelorus (dejte do googlu, stojí to za to!).
Následující den vyplouváme a plavíme se opět i přes noc. Již pár dnů nás strašil medikán. Středozemní obdoba hurikánu. Původně jsme mysleli, že mu uplujeme. Paradoxně nám zdržení pomohlo a my se nyní poklidně blížíme po jeho okraji k Messině (28.9.2018 23:06, loď 5kn, vítr 14kn)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama