Říjen 2018

Již bocmanem!

Středa v 9:33 | BoB |  Zápisy
17. 10. 2018

Jak jste si všimli, předchozí zápis měl "jisté" zpoždění. Bylo to dáno tím, že brácha Migi si taky užíval dovolenou a k doplnění diakritiky se nedostal. Už jsem i přemýšlel, že sem zápis hodím bez ní :-)

Od té doby se toho událo opravdu hodně. Plány se opravdu musely změnit. Nestíhal bych se dostat do Malagy tak, abych se dokázal nalodit na La Grace. To jsem začal řešit v Bonifaciou, které jsme si neskutečně užili. Sice při kotvení pršelo (a i chvíli potom), pak se ovšem vyčasilo. S Patrikem jsme nejdřív vyřídili věci v maríně a pak si prochodili město a hradby. Vraceli jsme se již po setmění. Marek s Honzou opravovali pračku. Mnohdy ovšem přestali a sledovali rusáky za naší zádí, kteří minimálně HODINU uvazovali katamarán. Litovali jsme, že jsme je nenatáčeli, protože by to byl hit na youtube. Prostě prdel!

Druhý den jsme šli mimojiné na Aragonské schody. Než jsme se na ně dostali, objevil se na obozru trojstěžník. Zjistil jsem, že je to Stad Amsterdam. Přiblížil se městu a plul dál. Odpoledne jsme vypluli a jakmile jsme se dostali ze zátoky, zpozoroval jsem, že se vrátil. Takže jsme se otočili a pořádně si tu nádheru nafotili.

Následovala přeplavba na Mallorku, kde jsme zůstali s Honzou a Patrikem. Marek odletěl již v den přistání. Pro mě osobně byl největší highlight anglický antikvariát, který byl spíš labyrintem.

Z pondělí na úterý jsem odletěl do Neapole, což byla ve výsledku také dobrodružná cesta. Tam za mnou dorazila moje čarodějka, Bára a užili jsme si naší první společnou dovolenou.

V sobotu ráno jsem se nalodil na La Grace tam, kde jsem se v květnu vylodil. Už v člunu mi strojník Sharky říká, že mi (bocman) Jirka přenechal úkol - sundat lampiony z předního stěžně. Jaké překvapení mne na palubě čekalo, když jsem zjistil, že se nejedná o ledajakého Jirku, ale mého kámoše z letošního třetího družstva! Vzhledem k tomu, že za jejich služby se v květnu ztratil wok, tak se divím, že ma Půvabná stále oba stěžně.

Mé bocmanství zatím probíhá v pohodě. Z předchozí posádky zde zůstalo dost lidí, takže jsou proškolení a prozkoušení. Právě teď lezou rozgasketovat přední košovou a přední plachtu a je jich tolik, že mě ani nepotřebují.

Někdy v budoucnu i sem dám fotky. Od jednoho kadeta mám půjčený notebook, takž jsem konečně mohl zveřejnit zápis hned i s diakritikou. Vy, co sledujete i moji FB stránku toho holt vidíte víc :-)

Včera se ovšem vynořili nové zprávy/předpovědi a možná se mi opět změní plány. Ještě uvidíme...

„Bezvetří“, bouře, Bonifacio a změna plánu?

13. října 2018 v 8:11 | BoB
2.10.2018
Po napsání minulého zápisu jsme ráno propluli kolem Messiny. Zápis byl sice napsán, ale na mobilu, tudíž bez diakritiky. Naštěstí jsem se domluvil s Migim, aby mi doplnil diakritiku a opravil překlepy. Nicméně než se k tomu stihl dostat, já opustil území signálu na dva dny.
29. jsme se rozhodovali, zda vystoupáme na Stromboli, či na vulkán na ostrově...Vulcano. Rozhodli jsme se pro druhou variantu. Cestou jsme také poprvé vytáhli hlavní plachtu. Již první pohled na ostrov byl nádherný. V Karibiku jsem ještě nebyl, ale takováhle zátoka by se tam jistě hodila. A pak přišel ten smrad... Po celém ostrově je totiž cítit síra. Před výstupem nahoru vás také cedule upozorní, abyste se nepřibližovali k výparům. Zřejmě byste už nemuseli sejít dolů. Po náročném výšlapu nám byl odměnou skvostný výhled a po sestupu skvělá večeře. Rozhodli jsme se plout přes noc, abychom byli v úkrytu Sardinie dřív, než přijde další bouře. Chceme strávit jednu noc v Bonifaciu, kde jsem prožil svoje první přenocování na La Grace.
Další den téměř nefoukalo (to by se ale v nadpise tak nevyjímalo :-D ). Celý den jsme motorovali a snažili se chytat ryby. Došlo i na filmový večer. Vždy každých deset minut někdo vyšel na palubu, jestli náhodou se k nám neblíží nějaká loď. Po jedné mé obhlídce se mě zeptali, jestli je něco nad obzoru. "Jen před námi nádherný západ slunce". Uplynula nějaká doba, když někdo z posádky prohlásil: "To jsou ale barvy, dívejte!" Byl to týž západ slunce, akorát že na zádi... Vracíme se! Uvědomili jsme si, že kapitán restartoval GPSku, a tím se vypnul autopilot. Naštěstí jsme si toho všimli brzo.
Další den se počasí zhoršilo. Vypadá to, že musíme mít od všeho něco a na střídačku. Fičelo, a tak jsme vytáhli plachty. Tím loď ovšem získala velký náklon. Asi největší od začátku plavby. Chybou bylo ovšem v takovýchto podmínkách vařit a došlo k prvnímu zranění. Naštěstí se jeden z posádky jen lehce řízl do prstu. Mohlo to dopadnout mnohem hůř...
1. 10. (resp. 2.10) Na mě vyšla směna od 20:00 do 24:00 a od 4:00 do 8:00. To jsme byli už u Sardinie (a jakmile jsme byli na signálu, zveřejnil jsem zápis). Lodní provoz tu zhoustl, na což jsme si již odvykli. Museli jsme být ostražitější. Změna nastala ke konci ranní služby. Před námi se začalo blýskat a bylo vidět, že se blíží hustý déšť. Možná nás chytí jen okraj bouře. Anebo nás to chytí na plno? S tím vědomím jsem šel spát...
2.10. směr Bonifacio. Ráno slunečné a po nákupu vyrážíme. Zatáhlo se, ale jde to. Těším se na prohlídku města (a klidnou noc).
A změna plánu? Zřejmě se nestihneme dostat do Málagy včas, abych se mohl v Neapoli nalodit na La Grace. Začnu tedy zjišťovat, odkud by bylo nejlepší letět do Neapole. Ibiza, či Alicante?


Zvolil jsem radši kratší zápis, aby měl šanci se k vám dostat dřív jak za 4 dny.
A ve vysledku to trvalo jeste dele. Holt Migi mel taky dovolenou... Ke zmene planu opravdu doslo. Dnes se v Neapoli nalodim na La Grace. Snad se brzo dostanu k tomu, abych vylicil,co se udalo v mezicase :-)

Lošinj, Bóra, Medikán a tak dále

1. října 2018 v 23:33 | BoB |  Zápisy
28.9.2018
Tak je to již pět dní, co jsem na moři. Ani nedokážu říci, jak rychle to ubíhá. To je prostě to kouzlo moře...
Ještě před vyplutím jsem strávil s tátou a známými týden na Lošinju. Jednalo se sice o dovolenou, ale aktivní. Program byl následující: ráno budíček kolem 8, snídaně na balkonu s výhledem na přístav, následně od 10 do 12 tenis.
Zde si dovolím odbočku. Tenis jsem pořádně nehrál asi 14 let. Nikdy mi k srdci pořádně nepřirostl a ani jsem v něm nevynikal. Logicky jsem měl tudíž obavy, jak mi to půjde. A jak se mi následně svěřil, tak i táta... Samozřejmě byla ta pauza znát, ale oba jsme byli příjemně překvapeni a den ode dne jsem se zlepšoval. Byl to ovšem taky záhul. Každý den bylo kolem 30°. Naštěstí nějaký moudrý doktor (plánuju si to vygooglit) nechal na Lošinju v 19. století vysadit tisíce borovicí. Klima, stín a nádhera...
Po sportovním vyžití jsme si ukuchtili oběd (snědený samozřejmě opět na balkoně) a došli na pláž. Cestou jsme procvičovali (tátovu) angličtinu. Následovalo plavání, válení se na pláži, občerstvení u plážového baru s přáteli a další procházky. Vůbec jsme toho hodně nachodili (za týden nějakých 82 km a to v tom není započítán tenis). A večer relax. Moc jsem si ten týden užil.
Pak nastal den nalodění. Lošinj->Rijeka->Zadar->Sukošan. Den plný obav... Mám vše? To jsem řešil již předchozí den (dnes vím, že jsem jednou měl o jedné bundě přehnané představy. Má tu nedebilnější kapuci na světě!!!) Ráno se zhoršilo počasí a tentokrát musel táta jet cestou, kterou neznal. Trajekt byl plný... Stihnu autobus? Vypravili naštěstí druhý, a tak rezerva stále ještě byla. Počasí se ovšem zhoršovalo. V Rijece relativně pršelo a teplo taky nebylo. Žádný jízdní řád nebyl k dispozici, a tak se přidaly klasické obavy. Ve výsledku docela právem. Z autobusu Flixbus se vyklubal minibus jiné firmy, který měl jen malé logo Flixbusu na dveřích. Díky vám, obavy! I když bych uvítal alespoň polospánek, přes veškeré snahy se nedostavil. V Zadaru měl zase navazující spoj zpoždění, a tak nervozita stoupala. Ve výsledku mě v Sukošanu vyhodili na nejvzdálenější zastávce od mariny. Bůh ví, kolik kilo jsem s sebou vláčel (zásoby jídla pro posádku na loď, každý něco přivezl). Ale ty 2 kilometry mi daly dost zabrat. A cestou se opět ozval ten nepříjemný hlásek... "Jaká bude posádka???"
Dnes již vím, že skvělá. Potvrdil se můj původní odhad. Vždyť je mezi námi mimo jiné člen posádky La Grace z Tall Ship Races 2013, kdy vyhrála! Již od prvního momentu jsem tedy našel na lodi spřízněnou duši.
Nakonec je nás na lodi 5. Samí chlapi, šestý kvůli nemoci nedorazil. Střídáme si služby po dvojicích a na první noční plavbu na mě vyšla směna od půlnoci do 4 do rána. Ten měsíc a to moře!!! Téměř celou dobu jsem přemýšlel, jak to slovy popsat... NELZE!!!
Nedlouho po konci mé služby jsme zakotvili u Komiži na ostrově Vis. Zde měla být celnice. Ráno se dovídáme, že již není. Máme riskovat delší přesun s tím, že snad celnice bude ještě otevřená, anebo plout do Visu 2 hodiny a ztratit nějaký čas. Rozhodujeme se pro jistotu. Po připlutí se nám stala menší nehoda. Mooring se nám dostal do příďáku, ale naštěstí nedošlo k trvalým následkům (naschvál ponechávám námořnickou hantýrku ;-) ). Část posádky šla na celnici, druhá do kavárny. Kéž by někdo šel rovnou nakupovat! Už jsme byli na lodi tři včetně kapitána. Po chvilce bylo jasné, že se hraje o každou minutu! Přichází bóra! Tak rychlou změnu počasí jsem ještě nezažil! V jednu chvíli popíjíte presso na slunné zahrádce a v další vyplouváte za silného větru a sílících vln na moře. Cestou z přístavu ještě potkáte plachetnici s plachtami na cáry...
Vítr dosahoval rychlosti kolem 40 uzlů a vlny byly až pětimetrové. Houpali jsme se a cákalo na nás. Musím se přiznat, že jsem měl i slabší chvilky a zapochyboval jsem o sobě. Vše vynahradila směna od 4 do 8. Na západě měsíc v nádherném úplňku a na druhé straně východ slunce. Opět slovy nepopsatelné...
Moji kuráž zlepšila i zpráva, že se jednalo o rekordní bóru. Stinnou stránkou bylo to, že prý ztroskotaly desítky lodí a životem zaplatila jedna surfařka...
Objevujeme nějaké závady na lodi a padlo rozhodnutí zakotvit v Brindisi. Dostali jsme se tedy už do Itálie, ale další den zjišťujeme, že: Brindisi, v bryndě jsi. Vítr se opět zvedl na 35 uzlů a vyplout se nedá. Šli jsme se projít po kryté straně vlnolamu (ohromná sranda, i když nějaké nebezpečí dle Italů prý hrozilo...), nakupujeme a večer koukáme na film. Cestou z města vidíme jachtu Pelorus (dejte do googlu, stojí to za to!).
Následující den vyplouváme a plavíme se opět i přes noc. Již pár dnů nás strašil medikán. Středozemní obdoba hurikánu. Původně jsme mysleli, že mu uplujeme. Paradoxně nám zdržení pomohlo a my se nyní poklidně blížíme po jeho okraji k Messině (28.9.2018 23:06, loď 5kn, vítr 14kn)