Přestávám věřit na náhody

4. července 2018 v 16:24 | BoB |  Zápisy
4. 7. 2018
Na každý týden určí blog.cz nějaké téma, a tím současným je životní cíl. To je mi ale "náhoda"! Obzvláště, když jsem se rozhodl o víkendu rozhodl napsat tento zápis. Minulý čtvrtek jsem se s Vámi podělil o to, jak jsem přišel na smysl svého života. Samozřejmě, že z mých životních cílů je naplnit smysl mého života. Dalším je třeba napsání knihy.

Teď ovšem ke všem těm událostem. Je toho v poslední době tolik, že si na všechny asi ani nevzpomenu. Přijde mi, že někdo či něco (Vesmír, Neptun, ...) mi tak dává najevo, že jsem na správné cestě a utvrzuje mě v tom. Začalo to vlastně už 29.6. (tři dny po vylodění, dva po návratu, jeden od rozhodnutí se stát námořníkem). Stavil jsem se v bývalé práci a bavil jsem se s Jirkou. Ten mi dohodil tatéra a tehdy si vzpomněl i na kamaráda námořníka. Další "náhodné" setkání s ním spojené popisuji v zápisu z 21.6. (ve zkratce námořník z katamaránu).

Ta frekvence a neskutečnost se ovšem stále zvětšuje. Obzvláště setkání s kámoškou Verčou (zápis 25.6.) dostává po tomto víkendu úplně jiný rozměr. Hezky popořadě ale.

Ještě před zveřejněním "Quo Vadis" jsme měli ve čtvrtek pracovní schůzku. Do kanceláře šéfa jsem dorazil jako první. Řekl mi, že zaslechl o mých úmyslech a jestli je pravda, že chci odejít na moře. Popravdě jsem odpověděl. Začal mi vyprávět o svém strejdovi, který pracoval u čs. námořní plavby a jaký to byl frajer. Jak vždy přišel v bílé uniformě se zlatými prýmkami. Jeho nejlepší kamarád byl zase pilot. A ti když se sešli, jeden v bílé druhý v tmavě modré uniformě, že to bylo něco. Po revoluci se navíc dozvěděl, že strejda prý byl agentem CIA!

Když jsme pak šli s kolegyní na oběd a vyprávěl jsem jí to, tak mě přerušila. Bavila se s právníkem a něják se stočila řeč na můj odchod na moře. Ten měl prohlásit něco v tom smyslu, že by mi snad dokázal pomoc se dostat na nějakou loď. Řekla mu ovšem, že už jsem domluvený na La Grace. Tak jsem ji hned zaúkoloval, že si s ním chci určitě alespoň promluvit. Což mi připomíná, že ji musím opět zaurgovat. :-)

Poslední zápis vůbec spustil lavinu. Díky tomu že jsem jej sdílel i na FB La Grace, mi v noci přišla zpráva. Nějaký mořský vlk se mi nabízel, že mi poradí, pokud bych chtěl koupit loď za málo peněz. Na moři žil 15 let.

V pátek to ovšem začalo...

Přišel mail od Petra, s kterým jsem se potkal při první plavbě. Navrhoval sraz/akci v rámci dvou víkendů a plavbu na menší jachtě v září u Chorvatska. Odpověděl jsem, že v průběhu těch víkendů jsem na katamaránu a v daný zářijový termín budu dělat kurzy STCW. Ty jsme pak probírali dál. Jak se vrátím, musíme na pivo. Zmínil další alternativu, o které jsem neměl ponětí.

Následně jsem obdržel zprávu s prosbou o můj mail od člověka z druhé plavby ze Skotska do Belfastu. Díky mailu jsem věděl pouze příjmení. Ty ale na palubě nepoužíváme. Následně se dovídám, že jde o dalšího zkušeného mořského vlka. Sám byl skoro bocmanem na La Grace, ale Pepovu nabídku kvůli věku odmítl. Zároveň od něj dostávám kontakt na člověka, který si vyzkoušel práci bocmana na Půvabné. Dneska mu napíšu.

V rámci FB skupiny, kterou jsem spoluzaložil, mi přišel dotaz. Jakmile jsme vše vyřešili a popřáli si hezký víkend, napsal mi že "toho námořníka mi závidí" (věděl o tom díky profilové fotce). Byl to jeho dětský sen a v 88. se mu vůbec nechtělo vystoupit z lodi Dar Mládeži (nebo mládeže?).

Do toho všeho řeším poprvé spolujízdu přes BlaBlaCar. S jedním cestujícím to nebylo jednuduchý. Měl přijet do Prahy až později a potřeboval vyhodit v Plzni. Už sjednaná holka ovšem potřebovala stihnout vlak v Mariánkách. Po peripetiích to dobře dopadlo a z něho se vyklubal jeřábník. Postupem času se chce vypracovat na ty největší, přístavní.

V sobotu proběhl v Mariánkách golfový turnaj Scottish Roayl Trophy. Původně mi byl přidělen vytoužený klit s tartanem Black Watch. Byl mi ovšem větší a tak jsem dostal tmavší. Vzor tak na fotce nejde moc dobře vidět. Začátek mé hry byl tragický. Dokonce se mi mihla hlavou myšlenka, že to radši vzdám. Vše po zemi a do různých směrů. Ale zlepšilo se to. V průběhu došla řeč i na mojí změnu práce a La Grace. Spoluhráč ji sice neznal, za to věděl o Shtandartu. Což je ruská replika fregaty z 18. století. S tou se Půvabná letos potkala na festivalu v Séte, kde byla i francouzská Hermiona.

Po dohrání se podávala tradiční skotská jídla. Výborná rybí polévka cullen skink, skotské vejce či obalovaná treska (schválně, co jsem si vybral?) a nejznámější haggis. Vzhledem k tomu, že jsem již několikrát byl na Skotských Hrách na Sychrově, tak jsem se ho nebál. Naopak jsem se na něj těšil. Probíhala samozřejmě i ochutnávka výborné whisky. Zakecal jsem se s pánem od whisky. A pak přišla úplná smršť!

"Vy taky jezdíte na Skotský Hry?"

"Já je pořádám."

"No jo, když Vás je v tom whisky stanu vždycky tolik..."

"Nene, já je založil!"

...

Vyprávím, jak jsme se loni stavili se na Isle of Islay v destilérce Bunnahabhain (čti bunahávn, či tak něják :D). Zvykl jsem si, že lidi si jí nedokážou představit a nebo pořádně nevnímají, že jde o repliku lodi z 18. stol. A tak vytahuji mobil a ukazuji fotky.

"To je La Grace, ne?" řekl a opět mi vyrazil dech. Rozpovídal se o moři a jak by si chtěl pořídit katamarán (a už ho tu máme potřetí :-) ). Vůbec to byl skvělý a zajímavý člověk. Je to ten dudák na fotce. Tartan, který má na kiltu je oficiální český. Asi už vás nepřekvapí, že osoba, která jej nechala navrhnout a zaregistrovat, na té fotce taky je.

Pomalu se blíží vyhlášení, dudy již hrají a já tohle všechno píšu Migimu. Jakmile se rozdali ceny, přichází na řadu poděkování a výhledy do budoucna. Michal mi v tu chvíli posílá úryvek z komiksu o letcích jako ukázku toho, že se námořnický slang dostal i do letectví. A najednou pořadatelé ohlásí další spolupráci klubu Whisky and Kilt a Royal golf clubu ML. 9.9. proběhne turnaj na počest československým letcům v RAF. Vše zahájí přelet Spitfiru nad letištěm...

Když jsem se vrátil z turnaje, rozhodl jsem se jít na pivo. Napsal jsem svému třetímu "adoptivnímu bráchovi". Domluvili jsme se, že se půjdeme podívat na koncert. Na ploché dráze totiž probíhala celodenní akce s příznačným názvem "Mezi Nebem a Zemí". Už si ani nepamatuji, jestli mě překvapilo, že vystupující kapela byla v kiltech.

Včera večer jsem si opět psal s Migim. Popisoval jsem mu své dojmy z filmu "Admirál" (r. 2015, hodnotím 50%. Mám napsat recenzi?). Zmínil se, že se v létě zřejmě staví v Portsmouthu. Tu jsme společně před třemi lety navštívili a stala se nám tam podivná věc. Jeli jsme tam hlavně kvůli HMS Victory, na které Nelson porazil Frantíky a Španěli u Trafalgaru. Probíhala sice částečnou rekonstrukcí, ale místo, kde byl nejslavnější britský admirál smrtelně raněn, bylo přístupné. Samozřejmě jsem si šel na něj stoupnout. Kdo by tomu odolal? A... nic. Prošli jsme celou loď. A pak úplně dole na přídi se to stalo. Najednou jsem měl pocit, že se to se mnou houpe. Loď je ale vyzdvyhnutá z vody. Nic jsem Michalovi neřekl. Šli jsme si pak koupit jídlo a následně na nádraží. Pak ale Migi promluvil a svěřil se s tím samým pocitem. Já vím, může vám to připadat přitažený za vlasy. Proto zvažuji i možnost, že podlaha byla upravená tak, aby se nakláněla. Nebylo by to ale moc práce a navíc úplně dole na přídi? Napište, pokud jste tam byli nebo se tam chystáte.

Včera jsem následně začal přemýšlet, jaké další lodě jsou v Portsmouthu přístupné. Vzpomínal jsem si jen na HMS Warrior. Brouzdám oficiálními stránkami a narazím na sekci o tetování... Cože?! Kotva měla další význam? Označovala bocmana?! Na zkoušku bocmanem na La Grace určitě budu. Osvědčím-li se, můžu si ji tedy nechat navázat.

Mám tudíž neodbytný pocit, že můj životní cíl a smysl je posvěcen snad všemi silami, co jsou. A to je moc pěkný pocit.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama