Pomalu se to blíží

25. června 2018 v 18:46 | BoB |  Zápisy
21. - 25. 6. 2018
Zase ten hnusný den mezi nedělí a úterým... Tomu odpovídalo i moje ráno. Je to jak vystoupat na vrchol stěžně (NE STOŽÁRU, TY JSOU NA POLI!!!). Hlavní ráhno: zaznamenat budík, košové ráhno: otevřít oči, brámové ráhno: vylézt z postele. Mnohdy trvá tato "rozcvička" i pár desítek minut. O víkendu jsem ovšem konečně dohonil svůj spánkový deficit. Pomohl hlavně pátek. V práci jsem si sice zahrál bojovku "Udrž oči otevřené", po příjezdů domů jsem ji ale rychle ukončil. Také mě potěšila Lenka z mé první "Půvabné" plavby, která mi už gratulovala k bocmanství. Vše měla z doslechu a navíc nemá Facebook, tak jsem vše uvedl na pravou míru.

Víkend byl takové "bezvětří" a pojal jsem jej opravdu regeneračně. Za zmínku stojí pouze návštěva u ségry, kdy jsme probírali nadcházející plavbu na katamaránu Jaguar (384?) u tureckých břehů. Nebylo třeba nic moc řešit. Spíš pouze organizační stránku, protože dorazím až v průběhu plavby. Už se těším na nový zážitek a hlavně klid od souše!

Dneska jsem se přihlásil na golfový turnaj v Mariánkách: Scottish Royal Trophy. Minulý víkend jsem si byl totiž po letech s rodiči zahrát a kupodivu mi to šlo (pro ty, co znají naše hřiště: již druhou ranou jsem byl na dvojce na greenu. Ve výsledku ale 6 ran... :D ). Ke Skotsku patří samozřejmě haggis, whisky (bude i whiskey) a kilty. Ty bude možné si zapůjčit pro hru. Jsem zvědavý jaké tartany (vzory) budou k dispozici. Nejraději bych byl, kdybych mohl mít tartan Black Watch. Samozřejmě, že si nemůžu nechat tuhle příležitost ujít. Nastává ovšem jedno dilema. Správný Skot pod kiltem nic nenosí...

Po registraci si jdu zakouřit a potkávám po delší době kámošku z vejšky, která taky hraje golf. Dokonce se dovídám, že již není dělení na ne/aktivní handicap
a já se můžu nejen turnaje zúčastnit, ale i vyhrát.

Proč jsem ale věnoval víkend relaxu? Již jsem zmiňoval čtvrteční koncert na Malý Straně. Konečně jsem tedy dorazil do baru Napa, kam mě kamarád stále zval. Líbezná zahrádka byla plná, a tak když se blížila hodina H, přisedl si ke mě fyzioterapeut a doktorka z ORL. Vzájemně jsme se neznali. Pouze já s paní jsme měli známé mezi hudebníky. Za nedlouho došla řeč na moře a lodě. Co následovalo jsem však nečekal.

"Máte zjištěný, jaká potřebujete očkování? Já Vám to zjistim." "Kde se plavíte?" "To je Vaše první tetování?" Atd... Kadence, intonace a okruh dotazů mi vyrazily dech. Naštěstí jsme oba přišli za hudbou. A tak to nebyl pouze výslech, ale i poslech.

Na začátku přestávky jsem se vydal pro pivo. U stolu jsem se ještě potkal s hudebníkem od doktorky. Podíval se na moje triko a ptá se: "To je La Grace?" Přešel jsem do tykání a hned jsem začal zjišťovat kde a kdy se plavil. Bohužel ji znal jen z doslechu. Po návratu jsem se na svoji "adresu" ještě od doktorky dověděl, jaký jsem romantik, když chci pracovat na moři. No, zdálo se mi, jako by mě od toho ta paní zrazovala...

Po přestávce jsem již seděl blíž k hudebníkům a mezi mladší skvadrou. Byla to nádhera. Bohužel tentokrát byla jiná zpěvačka. Zpívala nádherně, to ano. Ale "Georgia on my mind" od její kolegyně je neskutečná! To musíte slyšet naživo (Pražská dixielandová společnost). Po skončení jsme ještě seděli a kecali. Docela dlouho jsem si povídal s Irem Neilem, který hraje na bicí. Když už nás bylo jen pár, vyprávěl jsem příhody z lodě. Netrvalo to dlouho a všichni jsme si ťukali po námořnicku (tzn. přes zápěstí, aby nedošlo ke kontaktu skel. Jakmile by slyšeli ťuknutí mrtví námořníci v moři, chtěli by se přidat. A jak by lezli po bocích lodě, rozhoupali by ji či přímo potopili...)

Proč se nám zdá, že čas běží čím dál rychleji? Kdysi jsem se dočetl vysvětlení. Prý je to tím, že v dospělosti a stáří máme stále méně unikátních zážitků. Pro děti je vše nové. Seznamují se světem. Zatímco nám ty dny utopené v šedi stereotypních dnů splývají a tak i plynou rychle. Trefně to letos na Krásce vystihl Migi (přesnou citaci jsem nevymámil ani z autora...): "Mě to přijde jako týden! Vždyť co jsme jenom za dnešek stihli!" Následný výčet radši vstáhnu na sebe: První den jsem po snídani skočil do moře, vylezl a pomohl vytáhnout kotvu (vzhledem k použití stylu "Zvoník od Matky Boží" jsem ji vytáhl skoro sám ;) ). Po plavbě jsme zakotvili u ostrova Giglio, kde se potopila Costa Concordia. Vystoupali jsme na kopec se středověkým městečkem. Proběhli ho, občerstvili se, opět se někteří vykoupali. Já se svým družstvem jsme pomohli s přípravou večeře a pak jsme všichni slavili "Dolce Vita". Nevím jak vy, ale mě se to líbí víc než sedět v kanclu. Zbývá už jen chvilka, než zase popluji...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama