Per Aspera Ad Mare

14. června 2018 v 13:38 | BoB |  Zápisy
14. 6. 2018

Jak jsem již v minulosti zmínil, rád přemýšlím. V poslední době samozřejmě o tom, co přijde za měsíc, dva či až za pár let. Už se těším, až opustím křižovatku a konečně se vydám tou správnou životní cestou. Nebojím se přiznat, že nějaké obavy mám. Jen totální šílenec by žádné neměl. A já jsem blázen jen tak akorát :P

Kdyby mi před měsícem kdokoliv řekl, že možná už na podzim budu bocmanem na La Grace, ... Však to znáte, jak to pokračuje. Sice jsem si od první plavby s tou myšlenkou pohrával, ovšem tohle už není žádné snění. Budu už za pár měsíců běhat po palubě s devítiocasou kočkou?

Abych si splnil tento sen, musím už konečně pokročit s přípravou. Bohužel jsem nechodil do skauta a na táborech, kde jsem byl, nás uzly nikdy neučili. A tak když jsem poprvé vylezl na ráhno gasketovat, zapomněl jsem jak to uvázat. Ještě na palubě mi to šlo. Pak mi někdo ukázal "lepší" způsob. Guláš v hlavě dovařen a šup nahoru. Už nevím jak, ale nakonec jsem to zvládl. Při mé druhé plavbě jsme v podstatě neplachtili a letos bylo lidí na gasketování dost. I proto jsem se rozhodl, že budu poskytovat podporu zdola. Bylo-li potřeba něco dotáhnout, hned jsem věděl kam se postavit. Takže už musím začít s nácvikem uzlů, abych si nemusel nechat vytetovat všechny :D A příští týden začnu chodit do lanového centra (kdo se chce přidat, ozvěte se). Výška mi nevadila spíš ten pohyb. Avšak věřím, že se kousnu a zvládnu to. Dovolím si citaci z knihy "La Grace pluje!":

"Angličan, když má vylízt do ráhnoví, totiž ví, že když tam nevyleze, tak zklame nejen generace námořníků, co jich kdy Anglie měla, ale zklame i rodiče a celou rodinu včetně babičky, tetiček a strýčků, ale také, a to je nejhorší, anglickou vlast a královnu.
A tak se prostě bude do toho lanoví drát a když padne, další poleze přes něj a další a další...
... A ten můj strach byl menší a menší, až skoro nebyl. A taky i dnes, když lezu na La Grace nahoru, se nebojím. Ne že bych to nadšeně vyhledával, ale ta práce s těma mladýma mi hodně pomohla."

Měl bych na tomto místě zmínit, že miluji Británii. Hlavně její slavnou minulost, ke které Royal Navy neodmyslitelně patří. A proto jsou tyto řádky pro mne největší motivací a morální vzpruhou. Zatím jsem od Pepy nezjišťoval, jak by to bylo organizační stránce. Kolik měsíců bych se plavil a jak dlouho bych měl volno. A co bych dělal, kdyby mi tento sen nevyšel?

Původně jsem si myslel, že o práci na Půvabné bych se mohl pokusit až po několika letech strávených na moři. Má představa byla taková, že bych střídal výdělečné plavby a La Grace (v létě relaxačně, v zimě prací v Tunisku). Otázkou ovšem zůstává, jak se živit. Zda dopravní lodě či jachty.

Již příští týden se potkám s člověkem, co pracuje na nákladní lodi. Měl bych se potkat i s tátovým kamarádem, bývalým námořníkem. Stále ovšem potřebuju sehnat někoho z druhého oboru. Kde má člověk začít? Internetové moře je rozsáhlé a ne vždy vyplaví aktuální informace. V současné době si myslím, že na jachtách bych si víc užil toho "námořnického života" a navštívil více zajímavých míst. Na dopravní lodi bych si víc mákl a plavil se dýl. Na druhou stranu bych byl lépe placen a v rámci volného času bych spíš psal a přemýšlel než na jachtě. Napsat knihu je totiž mým dalším snem. Shodují se však představy se skutečností?

Nevím, na co bych se měl soustředit nejdříve: STWC, kapitánské zkoušky, námořní akademie (raději bych Anglii už jen kvůli jazyku) nebo něco úplně jiného?

Třeba si někdy našetřím dost peněz a budu mít vlastní loď a budu užívat života plnými doušky. Není to nesplnitelné. Narazil jsem na "inzerát" člověka, co se plaví kolem světa a na lodi se mu střídají lidi i bez zkušeností. Je jedno jestli tam jste dva týdny či půl roku. Uvidíme, kam mě vítr zanese.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama