Nosce te ipsum

12. června 2018 v 17:43 | BoB |  Zápisy

4. 6. 2018

Víkend byl docela náročný, ale užil jsem si ho. V práci jsem skončil dřív a doma si dobalil věci do námořního pytle. Vyrazil jsem později, ale i tak jsem měl vlak stíhat. A já bych ho i stihl, kdybych se díval na odjezd vlaků ze Smíchova. Jenže jsem si našel místo toho Hlavák.

Cesta probíhala v klidu. Knížka, sluchátka a místo u okna. Po chvíli jsem usnul Toho využila starší paní a zavřela okno. Zůstal jsem osamocen s dvěma důchodci. Rozhodl jsem se proto chladit se na chodbě a čučel jsem z otevřeného okna. Potěšila mě holčička, která stále vycházela z cupé a salutovala mi.

Večer jsme byli ve složení Já, Jirka, Jirkův táta a před půlnocí dorazil i Jason. Všichni jsme byli alespoň jednou na LG a tak jsme si jako správní mořští vlci vyprávěli u ohně historky z moře. Zlatým hřebem večera byla historka, jak LG v nesnázích zachránil Eric Clapton. (Zároveň jsem se dověděl o námořním zákonu: jestliže potřebujete pomoc a házíte druhé lodi lano, odevzdáváte se kapitánovi. On si pak s lodí může dělat, co chce. Ještěže je E. C. za vodou a nepřivlastnil si Půvabnou)

V sobotu jsem s Jasonem, mým "Gin Buddym" makali. Nejprve válcovat a následně v průběhu celého dne odvážet kamení do nedalekého lesa. Nejdřív jsme zvládli odvést pět koleček. Ke konci jsme si dávali pauzu již po dvou. K večeru se stavili Lucka s Romanem a odvrátili tak pivní krizi. Jednička tak opět dominovala. Zase jsme vyprávěli. A i příběhy suchozemských krys byly velmi zábavné. Rád poznávám nové lidi.


V neděli jsem se rozhodl jet rovnou do Prahy. Usoudil jsem, že oželím letecký den v Pardubicích, kde bych se pekl na sluníčku. Opět zasáhlo zpoždění, tentokrát ale vlaku a to mi pomohlo k rychlejšímu přesunu.

Cestou jsem přemýšlel. Moje oblíbená to činnost. A nyní konečně k nadpisu tohoto zápisu: Nosce te ipsum. Poznej sám sebe. Již delší dobu uvažuji nad změnou práce. Rozhodl jsem se to řešit až po letošní plavbě. Kdybych jen tušil, jak to dopadne!

Uvědomoval jsem si, že nechci být až do důchodu zavřený v práci od rána do večera, pět dní v týdnu. Život a výdělek pak člověk užívá po večerech, víkendech a jednou dvakrát někam vyjede. Njehorší jsou zimní měsíce, kdy se život odehrává jen za tmy. To vždycky trpím.

A tak jsem se začal zajímat o digitálním nomádství. Ta myšlenka mne zaujala. Cestovat, užívat života a být za to placen?! Geniální! Uživilo by mne psaní? Ano, je mým snem napsat knihu. Ovšem najít sílu na psaní, když dorazíte z práce domů je obtížné. A těch rozptylujících věcí kolem! Kolikrát jsem si říkal, že by mě měli zavřít do kláštera či vězení, abych se věnoval psaní. Jak to, že mne nenapadla loď?

Čím víc o tom přemýšlím, tím víc jsem rozhodnutý. Asi nikdy jsem si nebyl ničím tak jistý. Je tam snad vše, co chci. Fyzický práce se nebojim. Koukám na videa námořníků z obchodních lodí a neděsí mě to. Svoboda i řád. Společnost i samota. Čas číst a psát i pít a povídat. A čas přemýšlet. O sobě, o světě, o vesmíru. Nechat všechny trable v přístavu.

Již mám dočtenou knížku a další díly jsou teprve na cestě. V pondělí ráno tedy do ruky beru "La Grace: Ze dna na vrchol" a nyní si dovolím krátkou citaci: "… Spousta jich zjistila, že aniž by něco plánovali nebo chtěli, ubírají se jejich životy jiným směrem než doposud. Dostali se do pověstného magnetického pole La Grace, pole, které mění životy. A to v dobrém, ale i v nedobrém smyslu. La Grace ovlivňuje životy lidí kolem sebe jako velká planety, která svou gravitací mění dráhy asteroidů letících okolo, aby některé vyslala úplně jinam, než původně plánovaly a některé trvale připoutala na svou oběžnou dráhu…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama