Sraz s (nejedním) námořníkem

21. června 2018 v 16:11 | BoB |  Zápisy
19. - 21. 6. 2018
V úterý jsem se potkal se svým bývalým kolegou z antikvariátu, od kterého jsem dostal kontakt na námořníka Adama. Povídali jsme a já se dověděl pár "jobovek", které tu ale rozebírat nebudu. Dorazil i jeho kamarád Ivan. A ejhle! Vyklubal se z něj Chorvat bydlící leta v Čechách. Má kapitánský zkoušky a již od mala se plavil. Kecáme a po chvíli si začínáme ukazovat lodě. Plavil se na katamaránu Prince of Venice a já dodnes marně uvažuji, jak se tam všichni ty lidi vejdou (délka: 39,6 m, šířka: 15,6 m, cestujících prý 303).

Minule jsem zmínil možnost, že bych si přivydělával překladem knih. Našel jsem pěkný zdroj informací. Dokonce autorka umožňuje zaslání "checklistu" dvaceti největších nakladatelství spolu s informacemi zda a jakým způsobem přijímají nové překladatele. Když ani po dni nedorazil, zkouším zadat jinou mailovku. Ani na jednu mi seznam ovšem nepřišel a tak, klasicky, čekám na odpověď.

U technických problémů zůstanu. Včera zjišťuji, že mě zařadili do sekce "Blog dne". Nevím, jak a proč. Chci mít jistotu, že se to nezobrazuje pouze mě a píši Migimu. Ten mi po chvíli odpovídá, že stránka nelze zobrazit. Odkaz na můj blog jako jediný z té sekce nefunguje. Píšu na podporu a do teď nic. Just my luck...

Končím v práci a u Karláku se potkávám s Adamem a jeho kamarády. Vzhledem k tomu, že jsem na něj získal kontakt od hiphopovýho DJe, neměl jsem být překvapen. Rovný kšilt, černé triko, sluneční brýle, vetší přenosný reprák... Po chvíli vyrážíme směr Želivského. Cestou se dovídám nějaké informace. Začal už když mu bylo devatenáct. Vydal se do Rotterdamu a tam čtyři roky pracoval v přístavu. Nebylo to úplně na slepo, námořnictví mají v rodině. Již děda se plavil.

"Když si jdeš za tím co chceš, tak toho dosáhneš."

V tom má nepochybně pravdu.

Dorazili jsme na místo. Teprve před dvěma dny se vrátil Adam z moře a vidíme se poprvé. Nedokážu tedy posoudit, jestli je takhle (správně) střelenej vždycky a nebo si jen užívá života po plavbě. Postupně přicházejí i ostatní jeho kamarádi. Netuším, co se bude dít. Na první pohled jsme dost nesourodá skupinka: dva "hiphopeři", týpek ve vojenským, kytičkované triko s límečkem, "ekolog" (bez spojitosti s oblečením), "oranžový zvýrazňovač" (to je jasný, ne?) a do toho já v námořnickým. Najednou se někteří začali převlékat. Nebyl ovšem důvod se strachovat. Z betonu se stal taneční parket a kluci začali rozjíždět breakdance. Nezávisle na nás si někdo poblíž zkoušel triky na kole a taky mu to moc šlo. Pár lidí se zastavilo a koukalo. Další super nový zážitek!


V půl 9 jsem to už zabalil. Vzhledem k tomu, že dopravní loď není moje priorita, zjistil jsem asi vše, co by mi mohlo pomoc. Domlouváme se, že se určitě ještě potkáme.

Dnes mě čeká na Malý Straně koncert PDS (Pražská dixielandová společnost), kde hraje kámoš na trubku. Doufám, že se dočkám songu "Georgia on my mind". Minule jsem z toho byl úplně vedle. Verze Raye Charlese je dle časopisu Rolling Stone (2003) 44. nejlepší písničkou všech dob. Tak to bych chtěl vidět, kde by se umístila ta od PDS...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama