Jak to vše začalo

12. června 2018 v 17:40 | BoB |  Zápisy
29. 5. 2018

Pepa mi jednou napsal moc pěknou věc. Psal se rok 2017 a já smutnil v Belfastu. Právě jsem pomohl odplout La Grace. Lodi, na které jsem zažil nádherný týden se skvělými lidmi. Další úspěšná plavba za mnou. Stejně jako minulý rok si přehrávám radostné okamžiky a po tváři mi tečou slzy.

Ano, příští rok se vrátím na palubu! Popluji každý rok, když to bude možné. Hned sděluji mobilem své rozhodnutí kapitánovi a svěřuji se, že jsem se zase neudržel. A pak to přišlo...


"Ona ta loď je všech, co jí mají rádi. Tedy i Tvoje."


Nemusím jistě zmiňovat, že mě Pepa proměnil v bulící želvu. Na La Grace jsem se poprvé objevil v roce 2016 a absolvoval nádhernou plavbu z Olbie do Porto Baratti. V té době jsem pracoval na souši v největším českém antikvariátu a o "Půvabné" jsem se dozvěděl, když jsem sháněl námořnickou knížku. Okamžitě mě uchvátila a začal jsem plánovat první výpravu, na které jsem poznal úžasné lidi.

Další plavba proběhla ze skotského Invernees přes Kaledonský kanál až do Belfastu. Kdo může říct, že si skočil z plachetnice z 18. století do Loch Ness? Je třeba ještě něco dodávat, aby bylo jasné, že je La Grace unikátní?

Byla to ale až ta třetí, letošní plavby, která mi změnila život. Od prvního dne, kdy jsem stanul na palubě, jsem změnil pohled na čas. Zastavil jsem se po práci, která mě bavila a zamyslel se.


"Kolik může být hodin? Vůbec netuším a je mi to jedno..."


Tak osvěžující pocit jsem snad nikdy nezažil. Na klasické dovolené si člověk přeci jen ča hlídat musí. Takže si ve výsledku neodpočine.

Očekával jsem, že se s La Grace poprvé rozloučím v klidu. Však se zase za rok znovu shledáme! Nemohl jsem se více mýlit. Tato plavba předčila obě předchozí. Zřejmě i kvůli délce (2016: 150 NM, 2017: 250 NM, 2018: 300 NM), ale rozhodně díky bandě skvělých lidí. Na lodi totiž hodíte všechny starosti za hlavu. Smějete se a užíváte si život naplno. Ale rovněž nezahálíte. Je to ale práce, která člověka baví a každý den se člověk naučí něco nového. Mobil? Možná jen proto, abyste se mohli pochlubit tím, jak jste se naučili sabráž.

Po pár dnech na souši jsem si uvědomil, že mě pevnina sere. Pocítil jsem tu touhu být opět svobodný a pokoušela se o mě deprese, když jsem si uvědomil, že se vrátím nejdříve za rok. A až tehdy mi to došlo.
Samozřejmě, že miluji La Grace. Zbožňuji ale zároveň i ten život. Proč bych se vlastně neměl živit tím, co mě baví? Baví mě, když za to platím. Jistě tomu bude i naopak...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama