Carpe Diem

12. června 2018 v 17:43 | BoB |  Zápisy

12. 6. 2018
Tohle byl skvělý víkend! V pátek jsem končil v práci dřív a jel jsem vyzvednout Máju, neteř, z výletu. Chvíli mi trvalo, než jsem jí mezi všemi dětmi zpozoroval a zrovna v ten moment mi volala ségra. Došel jsem ke skupince a vyřídil telefonát. Mezitím si mě všimly učitelky a upozornili Máju. Až později jsem se dozvěděl, že před tím nějaký kluk říkal, že "ten chlap má fakt hustý tetování".

Ještě před odjezdem si ovšem píšu s Pepou a před domluvili jsme, že bych zkusil dělat bocmana na Krásce. Mé nejoptimističtější odhady byly, že bych to zkusil za několik let. Dopadne-li to, vypadá to na podzim. Do té doby se musím pilně připravovat!

Tento víkend byl napěchovaný aktivitami. Začínali jsme již večer, kdy jsme zpětně slavili tetin svátek. A tam jsem rodičům konečně (protože jsem osobně a ne přes telefon či internet) ukázal tetování a sdělil své rozhodnutí. Máma prohlásila, že se opije a táta jen řekl "Proč?" Postupem času, co jsem to vysvětlil. Muselo být i vidět, že jsem provedl značný průzkum a zamyslel se snad nad vším. Odmítl jsem, že jde jen o chvilkové poblouznění z La Grace. Vždyť to by nastalo po první plavbě, ne až třetí.


V průběhu večera mi přišla zpráva od Jirky, který se se mnou plavil loni. "Nazdar námořníku, uctíváš někde Neptuna?" A tak jsem se po ukončení oslavy na chvíli stavil v hospodě. (Tohohle Jirku jsem tu ještě nezmiňoval. Byl se mnou v družstvu a Milan si nemohl vynachválit, jak dobře myje nádobí. To víte, jednička!)

Následující den jsem vypomáhal na Indiánském dnu pro děti a přidala se i Mája. Bavilo mě, jak se všichni ti indiáni (polovina z pořadatelů) dívali na týpka v pruhovaným tričku, s námořnickým pytlem a vytetovanou kotvou. Původně jsem měl být u luku, ale skončil jsem u vzduchovky. Velký okruh, nejvzdálenější stanoviště. Byla to docela štreka, ale hlavně se ukázalo, že průvodce v podobě malého kluka nebyl úplně spolehlivý. Dorazili jsme splavený a téměř k hotovému (část jela autem). Ve výsledku jsem tedy navázal pár plechovek, upravil kládu a zastřílel si.

Žádné účastníky jsem ovšem na stanovišti nezažil, protože jsme vyráželi odpoledne na chalupu, kde jsme slavili narozeniny babičky. Byla to asi jedna z nejlepších oslav vůbec. Mája si hrála se vzdálenou sestřenicí a já jim pak vymyslel jednoduchou výpravu dle mapy do lesa. Tím jsem je tak nadchnul, že mi následně připravily propracovanou stesku odvahy. Opravdu se jim to povedlo!

Jak večer pokračoval, zůstal jsem s tátou sám u ohně a probírali jsme námořnictví. Jestli si nebyl táta do té doby jistý, že jsem definitivně rozhodnut, myslím, že pak už nebylo pochyb. Táta mi i domluví, abych si promluvil s bývalým námořníkem z obchodní lodi. Nejvíce mě překvapilo a potěšilo, že od rodičů budu mít naprostou podporu ve všech ohledech, pokud se rozhodnu studovat námořní akademii. Když už prý námořník, tak důstojník či kapitán!

V neděli proběhl klasicky přesun do Prahy. Večer a včera zjišťuji školy. Dvě jsou v Polsku (Štětín a Gdyně). Polsky ovšem neumím (Vy dole v komentářích, jestli začnete s tím, že to jsou v podstatě stejné jazyky, tak Migi Vám určitě vysvětlí, že nejsou. A pokud náhodou opomene: Letos jsem z tý polštiny vážně nic neodposlechl…). Ve Spojeném království jich je dost. Možná až příliš. Mám ale pocit, že jsou buď vojenské anebo strojní. Čím víc si zjišťuji, tím větší v tom mám maglajz. České zdroje se věnují jen polským školám a v UK to mají asi zažitý, anebo musím hledat jiným způsobem. Potřebuji se s někým poradit a využívám opět kontakt od Pepy.

Zatím nepřišla žádná odpověď. Zítra zkusím zavolat. Zjistil jsem si otevírací dobu lanového centra, které je u práce. Je to tedy vysoké 8 metrů, ale aspoň něco, kde se můžu trochu připravit. Musím taky začít nacvičovat uzly (že by další tetování s tahákama? :-D ). Po večerech cvičím již od minulého týdne.

Země už se se mnou nehoupá ani když se líznu. Je tedy třeba se vydat opět na moře. Ségra Bára mi nabídla, abych se k nim připojil na plavbě u tureckého Dalamánu. Takže za nedlouho konečně moře a poprvé na něčem, co není z "18. století". Věřím, že se mi potvrdí, že nejde pouze o La Grace…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama